Zmatek

Radši nahá na pranýři,

než se s tímhle žitím smířit.

Srdce buší.

Střepy v duši.

Vlastní myšlenky mě ruší.

Pomoz mi se rozpadnout,

rozpadnout se na prach,

na prach z hvězd a našich přání,

zapomenout na strach.

Bojím se, bojím, že jednoho dne

už nebudem ty a já, nebudem my,

že všechno zmizí, rozplyne se jak sen

a hodiny hrůzy změní se v dny.

Přetékám pocity, přetékám láskou,

škoda jen, že není, kdo by ji chtěl...

Někdy lituji, že nejsem kráskou,

která by zářila v zástupech těl.

Nebýt hoden a nebýt milován

neměl by být náš životní trest.

Chytni mě za ruku a potom společně

najdeme tu pravou z všemožných cest.

I když jsem taková, modrá až do kostí,

věřím, že jednou dojdeme nirvány.

Zašek, Tual, Anna i ostatní,

se hlavou vzpřímenou, nehledě na rány.

1.2.14