Plácám játra

Už si tady nějaký čas plácám játra a přemýšlím, co se asi děje v hlavě nezasvěceného čtenáře.
Odkazuji se na místa, lidi, situace, kde jsem byla jen já a někdo, nebo nikdo. Co mě napadne mi projde rukou do stroje a všechny myšlenky se neuspořádaně kupí do sloupečků, které zdánlivě nedávají smysl. Mě ano. A pokud se jednou shodneme, bude to vítězství.
Text může dojít nepochopení, není-li správně vyložen, což já nedělám. Čtenář musí podle svého udělat patřičný rozbor textu do všech jeho rovin a sám si vybere, jakou myšlenku v něm dílo zanechalo. To myslím, že je na čtení to zajímavé a nejdůležitější. Vždyť ani někteří světoví autoři nebyli nikdy zcela pochopeni a jejich tajemství odhalena. Je to všechno přece dobrodrůžo, ne? Vuhůůů!