Uf, já nějak nezvládám příjem informací.
Ne zlato, ty nezvládáš život.
Už se bojím ráno vstát, abych zjistila, co se zase stalo. Jaký sen byl zničen. Jaký hrdina padl.
Ach, co budu dělat, až.... bla bla..... děti..... rodina..... muž..... přátelé..... život!
Uklidnit se, vyrovnat se s tím, bulšit.
S bordelem kolem se "vyrovnávám" už od doby, co mi bylo 14. A už mě to nebaví. Tím pádem budu muset Nechtěla jsem sex když mi bylo 15.
Já chtěla lásku na celý život. Ale budiž, ponechme to mé romantické krvi.
Čím dál tím víc mám pocit, že tenhle svět není pro mě.
Buď jsem mimozemšťan, nebo jsem ještě nepotkala žádného, s kým bych se potulovala světem s porozuměním.
Nepotřebuju, aby mi svět padal k nohám. Stačil by mi jen pocit, že nejsem bezcenný zanedbatelný červ, jehož drtí tíha všehomíra.
Přála bych si vyplnit svou prázdnotu tím něčím, něčím naplňujícím. Někdo by mi na to bezpochyby řekl, ať se vyložím peřím nebo kamením :) (Snad raději benzínem?)
Ve své podstatě je tahle situace docela směšná, ne?
Vysedávám u notebooku za okny kaváren, čekám na něco epického, co zcela změní můj život a po nocích sedím na posteli a vzdávám hold starým láskám.
Často hledím do hvězd a říkám si, co ty jsi to za svět, světe.
Ale lepší se to, ne, že ne.
Chytla mě chuť do učení, do psaní, do módy, do přírody.
Už se těším, až se na jaře rozběhnu v ponožkách po lese a splynu s čerstvým listím.
Žádné komentáře:
Okomentovat