Méně milovat a více odpouštět

Díky bohu, že jsem to neudělala, když jsem měla příležitost. Tolik příležitostí. Protože pro tebe... Pro tebe... Pro tebe... Pro tebe... By to nic neznamenalo. Ne, nechci tě podceňovat, jenom ti nevěřím.

Například onehdy, když jsi se pod parou pátečního večera ozval, co sis myslel? A co jsem si myslela já, že mi odpovíš?

Sápu se po tobě pravidelně v deliriu noci. Tričko se na mě lepí ze všech stran společně s peřinou. A ty jsi kde? Ty tu nejsi.

Byla bych ti dala všechno, všechno! Ale nevím, jestli jsou to slzy lítosti či vzteku. Vřu a vyhasínám.

Snad jsem neklesla tak nízko, abych se ještě pitvala ve špíně a hnoji. Ty ať zůstanou tam, kam je vítr navál.

Proč jsem tak naivní husa? Na to se můžu ptát už jen sebe. Proč mi na tobě kdy záleželo, a tak... Nicméně ve světle jednoho dne jsem si uvědomila, že jsem ti vlastně neodpustila. A do nového roku si dala předsevzetí:

Méně milovat a více odpouštět.