Napsáno jednoho léta na táboře, žádná zpětná korektura. To jsem byla poprvé a naposledy osvícena.
Neplakej
Jako kapka rosy. Tak vypadá slza.
Jako kapka rosy, která stéká po stéblu trávy.
Tak stéká slza po řasách a po tváři.
Neplakej.
Smutek je jen závěs, za kterým najdeš to, po čem toužíš.
Ale nechoď tam. Než tam dojdeš, žalem shoříš.
Stín
Hoří mi křídla! Už nemůžu dál letět…
Co se mnou bude dál?
Stanu se černým andělem co nesplnil svůj úkol.
Úkol chránit člověka.
On umírá, ale já nemohu zemřít.
Stávám se stínem.
Nahá
Nikdy nejsem hvězdou
a nikdy jí nebudu.
Nikdy nejsem kráskou
A nikdy jí nebudu.
Lidé na mě křičí, když jdu po ulici a já ani nevím proč.
Kdekdo na mě sahá a já si připadám tak opuštěná.
Připadám si nahá.
Vážka
Její modrá křídla se třepetají ve větru, modrá a přitom
průhledná.
Tak nemotorně létá – ne, všechno má svůj řád.
Usedla mi na rameno, tak krásně zpívá.
Nekřičím jen, poslouchám.
Žádné komentáře:
Okomentovat