Je to po většině destruktivní místo.
Místo, kam jsem odložila nepotřebné, ke kterémuž se ale (ne)chci vrátit.
Místo, kde se sny mísí s horory a těžko je od sebe rozeznat.
Místo, kde na stěnách visí fotky, které nikdo neviděl, existují příběhy, co nikdo nečetl a kde se skrývají tajemství, která nikdo nezná.
Místo, kam se nezvaný nedostane a zvaný odchází s otazníky v očích.
Místo, kde se mnohé rozkládá a mnohé vstává z prachu.
Je to místnost se stěnami potaženými vínovými tapetami, s vysokými dřevěnými knihovnami plnými románů a odborných knih. S koženým křeslem, malým stolkem a huňatým kobercem.
Je to místnost 713.
Jo, jo. Každej máme TAKOVÝ místo. Místnost 713. Divohoří. Hm.. Ale někdy je to fajn, dá se tam utéct.
OdpovědětVymazat