4.2.2014
Byla jsem filozof. Byla jsem analytik. Byla jsem mimoprostorová. A snažila se být šťastná. A jak jsem se snažila být šťastná, tak jsem se dostala do slepé uličky. Byl Silvestr.
Jeden.
Dva.
Tři.
Čtyři.
Pět.
Šest.
Sedm.
Osm.
Devět.
Deset.
Jedenáct.
Tak málo stačí.
Sledovala jsem ty linky s prázdnotou.
Přijde den kdy už člověk nechce být (kým je). Nechce se každý den plazit za něčím s koulí na noze jen proto, aby ho na konci přejel parní válec. Nechce nasazovat masku pokaždé, když vkročí do místnosti. Nechce cítit, protože ta strašlivá díra přímo uprostřed hrudi se při každém pohybu zvětšuje a jakýkoliv sebemenší dotek bolí. Nechce mluvit, protože mu z úst vytéká akorát modř a nikdo mu nerozumí. Nechce vidět, protože vidí světlo na konci tunelu, které předznamenává blížící se vlak. Nechce dýchat, protože nic na světě nemá cenu a nedává smysl. A ze všeho nejvíc už nikdy nechce milovat, protože to ho zahubilo.
Sobecké! Opravdu? Ptal se tě někdo u zrodu, jestli se chceš k tomuhle plahočení přidat? Řekl ti někdo, o čem to tady celé bude?
Nebýt lidí, bych to nejspíš jednoho krásného podzimního dne zabalila, hodila si ranec přes rameno a buďte tady zdrávi. Jenomže pak by se jednalo o přenos. A k tomu je třeba svědomí.
A tak vytrvávám. Tak se peru. A nemám jinou možnost. Takže budu zlá a budu nepříjemná a budu chladná a to všechno proto, že nemám kůži z diamantů.
Přijde den kdy už člověk nechce být (kým je). Nechce se každý den plazit za něčím s koulí na noze jen proto, aby ho na konci přejel parní válec. Nechce nasazovat masku pokaždé, když vkročí do místnosti. Nechce cítit, protože ta strašlivá díra přímo uprostřed hrudi se při každém pohybu zvětšuje a jakýkoliv sebemenší dotek bolí. Nechce mluvit, protože mu z úst vytéká akorát modř a nikdo mu nerozumí. Nechce vidět, protože vidí světlo na konci tunelu, které předznamenává blížící se vlak. Nechce dýchat, protože nic na světě nemá cenu a nedává smysl. A ze všeho nejvíc už nikdy nechce milovat, protože to ho zahubilo.
Sobecké! Opravdu? Ptal se tě někdo u zrodu, jestli se chceš k tomuhle plahočení přidat? Řekl ti někdo, o čem to tady celé bude?
Nebýt lidí, bych to nejspíš jednoho krásného podzimního dne zabalila, hodila si ranec přes rameno a buďte tady zdrávi. Jenomže pak by se jednalo o přenos. A k tomu je třeba svědomí.
A tak vytrvávám. Tak se peru. A nemám jinou možnost. Takže budu zlá a budu nepříjemná a budu chladná a to všechno proto, že nemám kůži z diamantů.
4.1.2015
Skoro jsem se nepoznala. A přesto se poznávám. Tolik se změnilo! Ale stačí vteřina, jediná zákeřná a vlezlá myšlenka a zámek ze skla praskne. Nejprve je to jen nepatrná prasklinka. Ale postupem času se může zvětšovat a rozlézat do pavouka až se nakonec stavba sesype.
Říká se tomu trigger. Nikdy nevíš kdy, kde a mnohdy ani proč. Ale objeví se a s ním i další zkouška. A ty se musíš racionálně zamyslet a rozhodnout.
A mě rozhodování nikdy nešlo.
Říká se tomu trigger. Nikdy nevíš kdy, kde a mnohdy ani proč. Ale objeví se a s ním i další zkouška. A ty se musíš racionálně zamyslet a rozhodnout.
A mě rozhodování nikdy nešlo.
Žádné komentáře:
Okomentovat