Jaro

Přesto, že to často nevypadá, jsem tvor, který cítí pozitivně. 

Přišlo jaro, venku je nádherně. Když jsem šla před chvílí ze školy, vyhřívala jsem se na sluníčku. Kolem domu voní keře obsypané bílými květy. Voní ještě líp než vypadají! V Cross Café jsem viděla kočárek s malinkatým miminkem, které spinkalo. Zahlédla jsem motýla a lezl po mě brouk.

Včera a dnes mi přišly balíčky. Babi mi upletla nové teplé ponožky na ty moje rampouchy. Také dorazila petrolejová sametová mikina z roku, kdy se ještě platilo Kčs. Nesmím zapomenout na patlátko na rty.

Jak je vidno, jsem tím jarem celá rozněžnělá. Všude jsou štěňátka, kytičky a miminečka. Všechno mimo školní budovu je úžasně roztomilé. Pravdou také je, že co je hezky, lidé jsou plni úsměvů a dobré nálady, jako by se probrali z medvědí hibernace. 

Třikrát hurá jaru!

Souboj

Tak jsem se dneska podívala do zrcadla, a tentokrát jsem si nepřipadala tak hnusná, jako bývám.
Říkám si, to je fajn, není to zas tak zlé a vzpomněla jsem si, jak někdy slýchávám démony, kteří mi šeptají ve vlasech.
"Podívej se pořádně. Vždyť to se už nedá. Vezmi se raději ten svetr ke kolenům. Vynech oběd a dej si sklenku sava ke svačině. Prospěješ tím všem."
Co se dá dělat, snad jen zacpat si uši, když to jde. Někdy ale přijdu do místnosti a démoni vylezou z mých vlasů a zabalí mě do neviditelného pláště, aby mě ostatní neviděli. To je potom horší situace.
"Vídíš, že nikoho nezajímáš? Jsi naprosto k ničemu, a ještě k tomu máš oči jako mrtvola, jak ti říkala spolužačka. Opravdu, jdi se radši postavit na silnici."
Neposlouchám, odpovím. Mám svoje kamarády.
"Kamarádi, nebuď bláhová. Copak sis opravdu myslela, že se někdo z těch lidí vůbec stará?"
A když se zdá, že žádný z mých argumentů není relevantní a je to všechno vlastně pravda, něco se stane. Malinké světélko prořízne tmu a chce mě zachránit. Schovám obličej do dlaní a očekávám ránu, jenž mě má probrat z bludu.
"Nebudu tě trestat za to, že se tě démon zase pokoušel zdolat. Od toho jsem tady, pomůžu ti bojovat. Zvedni bradu k nebi a mysli na mámu. Zbytek přijde časem."
S poraženeckým výrazem a špetkou vzteku, drápu se na nohy a odcházím vstříc dalším dobrodružstvím.

Pátek

Začalo to ránem.

5:30. Čaj. 6:30. Nikdo. 7:00 Odjezd.

Minibus. Kinedryl. Sjetá. Sluchátka.

Regensburg. Zima.

Niko tep láska kurva konec smutek

Židi Hitler pódium novináři foťáky blesky

zpívám hraju hraju to na ně na sebe na něj

konec potlesk oběd překlad 

potlach procházka berle cigára

odjezd smůla spánek

myslim myslim necítim se

navíc jsem navíc

kolo stín  vztek

tohle je surrealismus Tomáši surrealismus!!!

tak jdi do prdele

kdyby zafoukalo, asi bych se rozprášila, si myslim

sedim koukam nevidim mlčim

jdu domů

chci si aspoň zahrát wowko když už nic

padá net

jdu spát.

... A zůstávám kolem

Přála bych si, aby se vyráběly vozy s pěti koly, to by bylo fajn :) zatím se tyto ale bohužel nevyrábí. 

Nicméně není to tak dávno, co někdo vyrobil monocykl, že? Takže zatímco v pěti kolech se jet evidentně nedá, jedno kolo samo o sobě nemá problém jet. A co víc, může si jet kam chce, neřídí se stejným směrem, jako ostatní kola, je obratné a přizpůsobivé. A volné. 

Pěkným příkladem je například již zmiňovaná jednokolka a také ono známé statečné kolečko u trakaře. A vidíte, co samo dokázalo! Málokdo se bez něj obejde. 

Nemá cenu se montovat někam (na nějaké vozidlo), kde právě není potřeba (dalšího kola). Ono totiž není moc zdravé mít o kolečko navíc, viďte. Dle mého názoru je nejlepší vytvářet nejrůznější bicykly, hezky vyvážené. To se to pak hned snadněji jede :)