Zlámals mě v kole,
Upálil v ohni,
Utopil v moři mejch vlastních slz.
Holýma rukama držels mě pod krkem
až dokud jsem sebou přestala škubat.
Pohřbils mě zaživa,
Strhals mi nehty,
Sevřel mě v objetí železných pannen,
Bolí to, krvácí, jen co je pravda,
Ale jak říká se, přejde to časem.
Zapomněls miláčku že čím víc přikládáš,
tím líp hořím a tím hůř zchladnu,
Hodils mě do vody s kamenem u nohy,
asi sis myslel, že klesnu ke dnu.
Čím víc mě svíráš tím líp se mi dejchá,
Čím víc mě lámeš tím pružnější jsem.
Pomoh jsi zalít mě po uši betonem,
Jen si dej pozor ať nestojíš v něm.
Žádné komentáře:
Okomentovat