Ten song mi evokuje zatuchlej huňatej mech, co pokrývá zem Lesa Deprese. Jen ji slyším, plíce mi zalévá dusivá mlha způsobující plicní edém. Přesto se k ní znova a znova z nějakýho důvodu vracím, ikdyž už je mi místy protivná. Řeknu si "nebudu to dělat" a jdu a udělám to. Nicméně ty dvojhlasy a kytara.. ne a ne se z toho vykroutit.
Asi před rokem jsem tu nasazovala na Tomáše, kterej má tajemství a já ho vím, protože jsem si ho zjistila a teď jsem jediná. A on si myslí, že to neví nikdo, ačkoliv jako by to tušili všichni. Do prdele.
Žádné komentáře:
Okomentovat