Vypadni - Vrať se

Už nechce se mi vídat svoje starý lásky.

Zas a znova prožívat tu samou chvíli.

Zaseknutá v prostoru a čase.

Nechci ale ani poznávat cizí, neznámé krásky,

které vzezřením nám připomínaj víly.

Přestože po nich moje duše pase.

Nechci tě už nikdy vidět,

abys nemohl mi moje srdce brát.

(Tak už, hade, běž!)

Ale musela bych se pak sama v sobě stydět,

že umím takhle sprostě lhát.

(je to lež)

Nevím co s tím

nemůžu nechci

jsem jako v kleci

svojí vlastní hlavy

ve který davy řvou

myšlenka jedna přes druhou

buď se mnou

cítím klid

když jsem s tebou

ale potom najednou

jsi pryč, jsi s jinou

a já jsem nic

a už nechci víc

tak hned zmiz

jsi hmyz co hlasitě 

bzučí mi v uších

a tahá za nitě

co by se přetrhly

jen aby pomohly

ale co z toho

nech toho

pro tebe nový den

všechno jde z hlavy ven

jen jeden z nás

zůstává uvězněn 

v prostoru, čase

a jsme v tom zase.

Nevím co s tím.

Snad je to tím, že...

Nemám chuť na dramata

Nebudu se nikoho doprošovat.

Nebudeš se nikoho doprošovat.

Budeš mě hledat, ale nenajdeš mě.

Protože slova, co jsem ti říkala, jsi neslyšel.

Mluvila jsem sice zpoza betonové zdi.

Ale tys měl hlavu v studni svého utrpění.

Kdo ví, jestli mě bolí víc srdce, nebo žaludek.

Ale teď je rádiové ticho.

Na všech frekvencích.

Mohla bych přelazovat z jedné na druhou a zpátky.

Ale možná jsem příliš pyšná.

Příliš hrdá, nebo co to říkaj.

Jsem ale ve skutečnosti rozzlobená a smutná.

A unavená.

Tak už jďete. Nebo ne.

Hlavně ale jedno z toho.

Nemám chuť na dramata.

Veselá básnička

Zlámals mě v kole,

Upálil v ohni,

Utopil v moři mejch vlastních slz.

Holýma rukama držels mě pod krkem 

až dokud jsem sebou přestala škubat. 

Pohřbils mě zaživa,

Strhals mi nehty,

Sevřel mě v objetí železných pannen, 

Bolí to, krvácí, jen co je pravda,

Ale jak říká se, přejde to časem. 

Zapomněls miláčku že čím víc přikládáš, 

tím líp hořím a tím hůř zchladnu,

Hodils mě do vody s kamenem u nohy, 

asi sis myslel, že klesnu ke dnu.

Čím víc mě svíráš tím líp se mi dejchá, 

Čím víc mě lámeš tím pružnější jsem.

Pomoh jsi zalít mě po uši betonem,

Jen si dej pozor ať nestojíš v něm.

Poezie 1.2

Na konci hlavně

Jak ledová královna stojím na konci hlavně

co přikládám si k vlastní hlavě

Pozoruju spoušť co zvládla jsem tak hravě

Stačí jenom zmáčknout spoušť

A do soumraku pak odtančím plavně.

Knoflíky

Nemám žádné knoflíky.

Postupem času mi všechny upadaly

A teď musím začít od píky

S jejich přišíváním.

Říká se "co na bundě, to na ku*dě"

Ale ani tam, bohužel, já nemám knoflíky.

Maybe, I should have brought you roses

Maybe, I should have brought you roses but

Baby, there was no point.

You keep sayin you're lonely

But then if you only

Looked around you'd see

There's always been me.

Now we're both free.

Zamilovaná básnička

Získáváš si moje rty

V krásných sladkých mukách

Přivinu tě k sobě až mám

Tvůj krk ve svých rukách.

Mlčením mi lámeš srdce

Já rukama zas tvůj vaz

Do ouška ti šeptám sladce

Pac a pusu, nikdy zas.

Práce

Strašně jsem se chtěla postavit svým strachům a vrátit se do práce. Být statečná, být hrdina, vyhrát sama nad sebou i nad tím, co se mlhavě rýsuje ve vzduchu. Ale stačily mi pouhé dvě hodiny tam na to, abych věděla, že se tam už vrátit nechci.

Někdy totiž možná nestojí za to se za každou cenu do něčeho nutit a snažit se v sobě zlomit nějaký odpor. Někdy je prospěšnější nechat věci jak jsou a nenutit se stůj co stůj překonávat sama sebe. Protože já teď nemám pocit prohry, ani rezignace, ale pocit klidu a úlevy. 

Kudy kam?

octla jsem se v kruhu

v průběhu několika měsíců se mi všechno otočilo o 180 stupňů

všímám si, jak postupně začínám rezignovat na věci, které pro mě byly důležité

nevím jestli je to tím, že nemám jiné řešení pro situace, nebo se ze mně tohle prostě stalo

každopádně jsem si dobře vědoma toho, že prostě některé věci nedokážu dělat napůl

je to všechno, nebo nic

a nemůžu si pomoct

dneska jsem se do 4 převracela z boku na bok wide awake

vím co chci a vím co nechci

a připadám si zahnaná do kouta

bez možnosti udělat krok v před, nebo třeba zvolit jinou cestu

nejhorší je nemoct dělat nic, když potřebujete udělat cokoliv

a jen sedět a tiše čekat, co se stane

.

..

...

a stejně jsem zatím na nic nepřišla

tak budu čekat dál

Lunatik

Zase nemůžu usnout. Ležim v posteli tak těžce, jako bych si kolem krku uvázala kámen, než skočím do řeky, ale ne a ne vypnout tělo. Jsem lunatik, jsem insomniak. Ta věc v mým hrudníku bije a bije a bije jako by to bylo naposled, celá matrace rezonuje. Přemýšlím, jestli zešílím, říkám si "dejchej". Tak dejchám. Nádech - výdech - nádech - výdech. Cítím na sobě tvoje ruce. Tak znova. 

Přeju si, abych do tebe byla tak nekérovala, abych zůstala. Desítky střípečků s jejich hlasama se na mě dneska sesypou. Asi jsem si konečně dojebala ruce, protože mi začínají slejzat nehty. Též mi chybí zuby. Na to jsou nejlepší tři druhy prášků na předpis.

Promni mi klíční kosti prstama tak, jak jsem si to zamilovala. Ten nejsladší dotyk. Přiviň mě k sobě a řekni, že to nevadí. 

Och jag såg det komma

Här kommer det igen