Práce

Strašně jsem se chtěla postavit svým strachům a vrátit se do práce. Být statečná, být hrdina, vyhrát sama nad sebou i nad tím, co se mlhavě rýsuje ve vzduchu. Ale stačily mi pouhé dvě hodiny tam na to, abych věděla, že se tam už vrátit nechci.

Někdy totiž možná nestojí za to se za každou cenu do něčeho nutit a snažit se v sobě zlomit nějaký odpor. Někdy je prospěšnější nechat věci jak jsou a nenutit se stůj co stůj překonávat sama sebe. Protože já teď nemám pocit prohry, ani rezignace, ale pocit klidu a úlevy. 

Kudy kam?

octla jsem se v kruhu

v průběhu několika měsíců se mi všechno otočilo o 180 stupňů

všímám si, jak postupně začínám rezignovat na věci, které pro mě byly důležité

nevím jestli je to tím, že nemám jiné řešení pro situace, nebo se ze mně tohle prostě stalo

každopádně jsem si dobře vědoma toho, že prostě některé věci nedokážu dělat napůl

je to všechno, nebo nic

a nemůžu si pomoct

dneska jsem se do 4 převracela z boku na bok wide awake

vím co chci a vím co nechci

a připadám si zahnaná do kouta

bez možnosti udělat krok v před, nebo třeba zvolit jinou cestu

nejhorší je nemoct dělat nic, když potřebujete udělat cokoliv

a jen sedět a tiše čekat, co se stane

.

..

...

a stejně jsem zatím na nic nepřišla

tak budu čekat dál