Cítim se, jak se může cítit přetlakovaná lahev s burčákem. Snažim se uvolnit, ale spíš mě vždycky rozhodí novej podnět. Povinnosti - rodina - přátelé - škola, točí se to dokola ("nekonečný koloběh krutosti").
Dneska jsem na chodníku našla holuba, nejspíš ho srazilo auto, ležel a nemohl se zvednout. Vzala jsem ho, s tím, že ho vezmu na veterinu, bylo mi ho líto. Ale když jsem došla domů, už nežil, asi mi po cestě umřel v rukách. Alespoň už se netrápil kdesi na chodníku.
Jsem unavená, musim jít spát, to jsem teď často nedělala. Musela jsem tu jen tohle odložit, jinak bych ani dneska neusnula.
A to jsem 50% šanci na poloviční bezdomovectví pro dnešek zazdila někam hluboko.
