Deprese

Zrovna jsem se předevčírem chystala napsat o mé domněle krátké bitvě s depresí a jak jsem teď sluníčková a tak a- BUM. Bylo po náladě. Přišlo to, ani nevim jak. Teda věděla bych jak, asi tak očekávaně, jako lavina.

I feel myself go under. And the weight of it's like hands around my neck.

Taktéž sorry, že tu pořád spamuju se svým music tastem, ale koneckonců, je to můj blog, víšco (úchvatnej Pražismus), a nedá se svítit.

Chtěla jsem psát o tom, že to neni bitva na pořád, a že je dobře, že ta moje byla krátká... Tak zase příště.
Držela jsem to v sobě tentokrát celkem dva dny, přičemž jsem několikrát nedobrovolně upustila páru. Čekala jsem, až přijedu domů a proberu to s rodičema, ale doma nikdo neni (tak co tu dělam?).

Bylo mi zle ze všech stran, tak jsem se uchýlila k zoufalému kroku, vyhodila jsem echo na fejzbuku a doufala, že se někdo zaháčkuje. Totéž jsem zopakovala pak ještě jednou, zoufaleji, lze-li.

I'm going out of frequency. Can anyone respond?

Napsala jsem všem svým kamarádům, u kterých byla alespoň malá šance, že jsou ve městě a na pomoc mi přišel jeden (Prostě skočil do auta a přijel. Jednoduchý. Bez otázek.).
Jeden.
Ne, není třeba víc lidí. Ale díky všem za jejich nulovej concern.

My heart is frozen over. And it feels like I am treading on thin ice.

Můžu si za to nakonec sama, mám prostě vysoký nároky na přátele, vím to. Jsem člověk, kterej v noci vstane, a pro druhýho tu bude, když je třeba. Kdykoliv, kdekoliv, cokoliv. A totéž očekávám (právě že spíš ne, protože jsem si vědoma, že tak to nefunguje) od ostatních.
Ale o pomoc si samozřejmě přímo neřeknu, kdepak. Máš už program, jo, tak to je v pohodě, hezky se bav. Asi bych si připadala až příliš sobecká, říct "ale já tě teď potřebuju", to prostě nejde.

Nakonec to dobře dopadlo, zatim. Nicméně prsty mam zjizvený tak, že mě samotnou bolí se na ně jen dívat. Co s nima...
Inu, mám rozepsanej další článek, tentokrát možná trochu veselejší (?). Tak Keep calm and carry on.

Cause when it hits, well it hits like an avalanche.

Lavina

Dnes mi v hlavě utkvěl tenhle song. Okamžitě mi totiž připomněl film Everest, který jsem nedávno viděla, a který mi dodnes skoro nedá spát.

Těžko si představit tu mrazivou masu a všudypřítomnou náruč smrti.