Místnost 713: Deja Vu

Všude byli lidi. Prostor napěchovanej lidma. Vzals mě za ruku. Strašně opatrně, jako bych byla to nejkřehčí, cos kdy poznal.
Nebo když ses na mě podíval, z výšky, a díval se mi do očí, já byla opřená o zeď, chvíle jak z románu.
Já bych tě milovala. Jen kdyby to šlo...
A předevčírem jsem tě najednou uviděla, byls tady i tam, na dvou místech najednou. Nemohla jsem přestat zírat a sledovat ty tvoje oči.
A pak tam byla spousta lidí, že jsme se mezi nima téměř ztratili. A tys mě bez rozmýšlení vzal za ruku a nepustil mě, vedls mě davem a já už byla myšlenkama kdesi v oblacích...

I bych ti tenhle ufňukanej článeček věnovala, ale k čemu to, když se zmítám mezi andělem a démonem a oba se jmenují stejně.

R. P. Zašek

A tak tě míjím

Cestou na psychyatrii

(Jsme narušení..?)

Když to čekám nejmíň

(Už to není)

Trocha odvahy a snahy

Úvahy co oslovují davy

Díky